Musejí nás vlastní historii učit cizinci?

Napsal (») 5. 2. 2017 v kategorii Recenze, přečteno: 760×

Těmito slovy polemizoval recenzent nad publikací německého historika Andrease Wiedemanna, nesoucí název „Pojď s námi budovat pohraničí!“ Osídlování a proměna bývalých Sudet 1945 – 1952.

Na vzpomínky současníků odsunu se již dnes snáší prach, od samotného vyhnání uběhlo velmi mnoho let. Dozrála nyní otázka k chladnému odstupu, nebo stále čeří emoce i krev?

Český národ má s Němci neblahé zkušenosti. Ti si nejednou činili zálusk na svého východního souseda. Obzvlášť trpkou příchuť má doba, která v myslích pamětníků stále bolí. Tenkrát byla v ohrožení mladičká republika a heinleinovský pochod napříč pohraničím se svým Die Fahne Hoch ji přistrčil říšské orlici…

Co se zrádnými Němci?“ ptali se všichni po válce. Nahradit sudetské obyvatelstvo slovanským živlem, zdálo se být logickým vyústěním. A zde ke slovu přichází Andreas Wiedemann se svou publikací, v níž dokonale popsal situaci, do které se naše země probudila na úsvitu Pražského povstání. Živě vylíčil vášně, zmítající společností, namířené proti obyvatelům čerstvě zaniklé Říše u nás.

Úvodem autor provází správním, logistickým a organizačním vývojem celého procesu - ´transferu´ a následného znovuosídlení pohraničí. V obrazu zmatku, chaosu a bezpráví, zachycuje stav, v němž našli místo „zlatokopové“, i zbytky werevolfů, strašících v pohraničí, leč také zloději z řad rudé i československé armády. V následujích částech jsou živě vykresleny konflikty mezi starousedlíky, novoosídlenci i reemigranty.

Jednalo se převážně o české občany vracející se do vlasti. Nemnoho příchozích však tvořili jedinci ostatních národů, kteří měli dotvářet nový charakter českého pohraničí. Z nedostatku pracovních sil přijal tehdejší vládní aparát opatření, na jehož základě k nám přesídlili například maďarští občané, Slováci a z nejvýchodnějších, tedy nejzaostalejších oblastí Slovenska, také Romové (podle tehdejších údajů nacistický režim během několika let zdecimoval romskou populaci v českých zemích, z několika tisíc na pouhých několik stovek jedinců).  Tato otázka je v knize popsána detailněji, než je v možnostech recenze. Jen bych upozornila, že ne všechna města, případně kraje vítaly tyto příchozí a že podmínkou bylo ponechání romských dětí v dětských domovech na Slovensku.

 Následně se autor zabývá důsledky osídlovací politiky (téměř výlučně v gesci komunistické strany), na volby v roce 1946, i přelomové roku 1948. Zda se dá nalézt korelace, případně nakolik rozhodující, zůstává otázkou pro závěrečnou část knihy.

Publikace německého historika se čte velmi lehce, přitom je poutavá obsahem, poučná informacemi i fakty a zároveň překvapující závěrem. Z autorova líčení je cítit zájem a zároveň snaha o nestrannost.

Pokud bych měla odpovědět na otázku, položenou v nadpisu článku, říkám jasné NE. Sám autor své detailní informace čerpal většinou z publikací českých odborníků, tehdejších periodik a archivů. Naše historie je bohatá a plná zvratů, její znalost je důležitá pro identifikaci vlastní duše k národu, z jehož krve pocházíme. Povinností každého vlastence je sbírat střípky k poskládaní vlastního obrazu o skutečném světě a tato kniha Andrease Wiedemanna je k tomu cennou příručkou o době těsně po válce, o upevňování komunistické moci u nás.

Publikaci hloubavým čtenářům nabídlo, v roce 2016, nakladatelství Prostor

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel sedm a devět